Institut průmyslového designu
Institut průmyslového designu (IPD) bylo vědecko-výzkumné pracoviště zaměřené na podporu kvality designu průmyslových produktů, se sídlem v Praze a pobočkou v Bratislavě. Fungoval v Československu v letech 1972–1990 v rámci systému státem plánovaného hospodářství. Byl začleněn do Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj.
Z historie IPD
editovatPředchůdcem IPD byla Rada výtvarné kultury se svým Střediskem výtvarné kultury výroby (1964–1971). Institut sídlil v ulici Na Poříčí v Praze 1. V roce 1990 byla založena nástupnická organizace Design centrum České republiky se sídlem v Brně, do níž přešla část zaměstnanců IPD a byla převedena odborná knihovna.
Tuzemský kontext
editovat
IPD působil v rámci systému dalších státních odborných pracovišť jako byl Ústav bytové a oděvní kultury Praha (ÚBOK), Výzkumný ústav technické estetiky (VÚSTE), Československé středisko výstavby a architektury (ČSVA), Ústřední výtvarné středisko pro průmysl skla a jemné keramiky (ÚVS), Výzkumný ústav obráběcích strojů a obrábění (VÚOSO), Výzkumný a vývojový ústav nábytkářský Brno (VVÚN) ad. Jednotlivé ústavy se lišily podílem výzkumné a organizační činnosti. Také podílem vědeckých, inženýrských pracovníků a designérů, resp. teoretiků designu.
Činnost
editovatČinnost IPD byla odborná, vzdělávací a organizační. Podle historiků umění a designu se mu nedařilo plnit důležité poslání – výrazně ovlivnit design produkce většiny státních podniků.[1] Z organizační práce IPD připravoval každoroční udělování cen, pořádal či spolupořádal výstavy ve své budově i mimo ni, propagoval český design v zahraničí, především formou účasti na výstavách.
Důležité je sledovat odbornou výzkumnou činnost Institutu, která probíhala z části v kooperaci s jinými subjekty (státní zkušebny a odborné ústavy), čím byl suplován nedostatek vlastních specialistů a laboratoří. IPD byl totiž modelem v technologické společnosti nezastupitelného interdisciplinárního vědeckého pracoviště, které nezbytně zkoumá design zcela komplexně. Odbornou činnost IPD se ale nepodařilo historikům designu dostatečně dokumentovat a analyzovat.[1] S odklonem od vědecké práce v Design centru ČR po roce 1990 byl další rozvoj celostního výzkumu ukončen a nepodařilo se jej iniciovat ani v univerzitním prostředí, kam přirozeně rovněž patří.
Jedinou školou, se kterou institut udržoval stálé styky prostřednictvím svých pracovníků-pedagogů (jako byl Miloslav Klinger), byla Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze a její ateliér průmyslového designu[2], který v té době tvořil samostatnou pobočku školy se sídlem v Gottwaldově.
Časopis a knihovna
editovatK hlavnímu poslání IPD patřilo shromažďování odborných informací ze světa a jejich následná tuzemská distribuce. Proto již předchůdce IPD započal s budováním knihovny, kterou následně převzalo Design centrum ČR. Po jeho likvidaci přešel knižní fond částečně do veřejné knihovny Národního technického muzea a částečně do agentury Czech design.
K šíření odborných informací sloužilo také vydávání periodik. Rada výtvarné kultury vydávala reprezentační tematické ročenky. IPD potom časopis Design v teorii a praxi, později přejmenovaný na Průmyslový design. Přínosem bylo zaměření na ergonomii, inženýrskou psychologii, ekonomii, případně ekologii a celospolečenské souvislosti designu. Periodikum umožňovalo publikování také důležitých témat od autorů, kteří nebyli zaměstnanci IPD. Časopis nástupnického Design centra ČR měl již zaměření odlišné. Dominovala v něm estetika doplněná sociologií a marketinkem.
Designu v širším pojetí se v daném období věnovaly také časopisy vydávané dalšími subjekty, například Domov (ÚBOK), Tvar, Československá architektura nebo Umění a řemesla. Ve specializovaném pojetí pak periodika zaměřená na sklo, keramiku, textil, odívání, automobilismus apod.
Udělování cen
editovatPři organizaci soutěže „Vynikající výrobek roku“ byla série nejlepších produktů označena zlatými visačkami „Vybráno pro CID“, které provázely celou produkci zboží v obchodní síti. Obecná formulace ocenění vyžadovala nejen estetické hodnocení, které prováděla komise stanovená Institutem, ale také komplexní posouzení kvality, které bylo zadáno do státních zkušeben. K takovému komplexnímu hodnocení se v tuzemsku vrátila až roku 2007 česká cena za ergonomii designu.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Design v Českých zemích 1900-2000 : instituce moderního designu. 1. vyd. Praha: [s.n.] 658 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2612-5, ISBN 978-80-7101-157-6. OCLC 978649825
- ↑ Archivovaná kopie. www.umprum.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-13.
Literatura
editovat- Matějovičová, Petra: Hmotná kultura a životní prostředí v období normalizace, In: Design 4.0 – Mezičas 5, Praha, 2020, s. 37 – 42
- Rozhovory s pedagogy designu (J. Kadlec), In: Design 4.0 – Mezičas 1, Praha, 2017
- Švácha, Petr: Od Rady výtvarné kultury k Institutu průmyslového designu, In: Z dějin průmyslového design III, Národní technické muzeum, Praha, 1999, s. 18 - 21
- Dagmar Koudelková, Institut průmyslového designu (IPD), in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [3], Dodatky, Praha: Academia, 2006, s. 316.