Wikipedie

Heršpice

obec v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji

Obec Heršpice se nachází v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji. Žije zde 920[1] obyvatel.

Heršpice
Kostel svatého Matouše
Kostel svatého Matouše
Znak obce HeršpiceVlajka obce Heršpice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecSlavkov u Brna
Obec s rozšířenou působnostíSlavkov u Brna
(správní obvod)
OkresVyškov
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°7′11″ s. š., 16°54′49″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel920 (2024)[1]
Rozloha18,05 km²[2]
Katastrální územíHeršpice
Nadmořská výška260 m n. m.
PSČ684 01
Počet domů324 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduHeršpice 91
684 01 Slavkov u Brna
[email protected]
StarostaKarel Knesl
Oficiální web: www.herspice.cz
Heršpice na mapě
Heršpice
Heršpice
Další údaje
Kód obce550213
Kód části obce104744
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Možná hledáte: brněnské čtvrti Dolní Heršpice, Horní Heršpice.

Název

editovat

Původní podoba jména vsi byla Jarošovici (později -ice) odvozená od osobního jména Jaroš, což byla domácká podoba některého ze jmen začínajících na Jaro- (Jaroslav, Jaromír, Jarohněv atd.). Význam místního jména tedy byla "Jarošovi lidé". Podoba Heršpice se vyvinula z německé varianty jména (Jerspitz a podobně), která mimo jiné vykazuje typickou jihomoravskou záměnu českého zakončení -šovice za německé -spitz.[4]

Historie

editovat

Herspicz byly poprvé zmíněny v písemné formě v roce 1237, kdy král Václav I. potvrdil Řádu německých rytířů držení slavkovského panství, k němuž vesnice patřila. Po zdlouhavých sporech mezi českou korunou a Řádem, využil Václav IV. slabosti rytířů po prohrané bitvě u Grunwaldu a v roce 1411 zabavil Řádu veškerý majetek v českých zemích a vyhnal ho ze země. Heršpice se staly majetkem krále Václava IV. V roce 1422 získal slavkovské panství císař Zikmund.

V roce 1507 získali slavkovské panství Kounicové, kteří ho vlastnili až do roku 1919.

V roce 1919 získali Heršpice Pálffyové sídlící na Slovensku.

Roku 1964 byly Hešpice sloučeny s obcí Nížkovice, k opětovnému osamostatnění došlo roku 1990.[5]

Obyvatelstvo

editovat

Struktura

editovat

V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 829 obyvatel. Z nich bylo 409 mužů a 420 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 37,9 let – dle Sčítání lidu, domů a bytů, provedeného v roce 2011, žilo v obci 743 lidí. Nejvíce z nich bylo (19,5 %) obyvatel ve věku 30–39 let. Děti do 14 let věku tvořily 17,4 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 6,6 %. Z celkem 614 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 36,8 % střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 10,4 % a bez vzdělání bylo naopak 0,2 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 378 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 92,1 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z toho 76,5 % patřilo mezi zaměstnance, 1,9 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 46,2 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci, žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[6] Úhrnem 346  obyvatel obce (což je 46,6 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 206 obyvatel bylo Moravanů a 6 Slováků. Celých 318 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.[6]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[7]

Exulanti

editovat

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, kontroly duchovních i světských úředníků, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z Heršpic uprchli přes městečko Münsterberg v pruském Slezsku tito nekatolíci:[8]

  • Martin Kovář, nar. 1717 v Heršpicích. V roce 1742 emigroval do Münsterbergu, ale kvůli nouzi, která v exulanty přeplněném městečku panovala, se vrátil domů. Tam, za trest, měl být odveden na vojnu. Proto se do Münsterbergu vrátil a v roce 1743 odešel do Berlína.
  • Josef Kučera, nar. 1717 v Heršpicích, od roku 1741 ženatý s Kateřinou Honzíkovou. V roce 1743 jen převedl Antonín Jansa do Münsterbergu, kde se rodině 28.7.1743 narodila dcera Kateřina. V listopadu téhož roku odešli do Berlína.
  • Josef Novák, *(1717). Emigroval v roce 1743 do Münsterbergu, odtud pak do Berlína.

Přímo do Berlína nebo Rixdorfu uprchlo mnoho dalších lidí z Heršpic – např. Jan, Magdalena, Anna a Matouš Kovářovi, Pavel i Tobiáš Kučerovi... Výňatky z jejich životopisů jsou zveřejněny.[9]

Historii exulantů popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů, odkazů, údajů z matrik, případně životopisů). Dokumenty se nacházejí především ve státních archivech  a v rukopisných odděleních knihoven v Německu, Švýcarsku, Polsku a Čechách. Potomci exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří reemigranti byli repatriováni v roce 1945 do Čech z polského Zelova.

Místní části 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel část Heršpice 600 671 722 811 920 942 947 796 867 771 697 667 643 743
Počet domů část Heršpice 116 133 146 161 183 188 211 230 220 211 204 243 252 293
Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat
Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.

Náboženský život

editovat

Obec je sídlem římskokatolické farnosti Slavkov u Brna. Ta je součástí děkanátu Slavkov - Brněnské diecéze v Moravské provincii.[10] Při censu prováděném v roce 2011 se 250 obyvatel obce (34 %) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 204 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 129 obyvatel k římskokatolické církvi (17 % ze všech obyvatel obce), dále 1 k pravoslavné, 1 k Církvi československé husitské a 45 k českobratrským evangelíkům. Úhrnem 175 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 318 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.[6] Pamětní deska v místním evangelickém kostele oznamuje, že právě zde „byl 31. srpna 1880 přijat do Českobratrské církve evangelické náš první prezident prof. dr. Tomáš Garrigue Masaryk".

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v okrese Vyškov.

Galerie

editovat
  •  
    Náves
  •  
    Kostel Českobratrské církve evangelické z roku 1869
  •  
    Dům č. p. 8
  •  
    Obecní úřad

Osobnosti

editovat
  • Bořivoj Dostál (1929–1994), archeolog
  • z Heršpic pocházela rodina Williama Herschela, objevitele planety Uran
  • T. G. Masaryk – přijat 31. srpna 1880 do zdejšího sboru Českobratrské církve evangelické augšburského vyznání

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 252.
  5. ↑ Heršpice - Historie obce. www.mistopisy.cz [online]. [cit. 2021-01-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Heršpice (okres Vyškov) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26 [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ Heršpice [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 
  9. ↑ Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století, Kalich + Exulant, 1999, s. 369–375 a 394–398.
  10. ↑ Děkanství slavkovské [online]. Slavkov u Brna: Děkanství slavkovské [cit. 2017-02-17]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Emil Pátek: Obec Heršpice u Slavkova (Příspěvek kulturně-vzdělávací), Josef Šimák, Slavkov u Brna 1928
  • Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Kalich, Praha 1999. ISBN 80-7017-253-3.
  • Edita Štěříková: Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (kniha popisuje situaci v Münsterbergu)
  • Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech, 2004 a jiné

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Heršpice&oldid=23268873“