Gaius Memmius
Gaius Memmius (140? př. n. l. – prosinec 100 př. n. l.) byl politik v období pozdní římské republiky. V průběhu voleb do úřadu konzula a následujících nepokojů, které otřásaly Římem a vyústily do násilného povstání Lucia Appuleia Saturnina, byl na popud Appuleiova spojence Gaia Servilia Glaucii zavražděn.
| Gaius Memmius | |
|---|---|
| Narození | 2. století př. n. l. starověký Řím |
| Úmrtí | 100 př. n. l. Řím |
| Povolání | starořímský politik |
| Politická strana | Populárové |
| Funkce | římský konzul Tribun lidu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Kariéra
editovatGaius Memmius byl v roce 111 př. n. l. zvolen tribunem lidu a měl velký vliv na obnovení války proti Jugurthovi po předchozím uzavření – pro krále Jugurthu velmi výhodného – míru s Římem téhož roku. Během svého tribunátu obvinil konzula Lucia Calpurnia Bestiu, senátora Marka Aemilia Scaura a další aristokraty z přijímání úplatků od krále Jugurthy. Předvolal Jugurthu do Říma, aby ho mohl před soudem vyslechnout, a slíbil mu osobní nedotknutelnost. Když však Jugurtha dorazil, Memmiovi zabránilo ve výslechu veto jeho kolegy Gaia Baebia, kterého Jugurtha podplatil.[1]
Někdy mezi lety 107 a 102 př. n. l. Memmius zastával úřad praetora[2] a pak byl jmenován správcem provincie Makedonie ve funkci prokonzula.[3] Později v odvetě obžaloval Marcus Aemilius Scaurus Memmia z vymáhání peněz od provinciálů, ale Memmius byl všech obvinění zproštěn.[4]
V roce 100 př. n. l. Memmius kandidoval do úřadu konzula na následující rok 99 př. n. l., ale v den voleb byl zabit při nepokojích, které vyvolal jeho soupeř, praetor Gaius Servilius Glaucia. Podle Cicerona, který Memmia označil za designovaného konzula,[5] byl Memmius v narušených volbách toho roku konzulem skutečně zvolen, a byl zabit teprve poté, co byla jeho úspěšná kandidatura ohlášena na Fóru.[6]
Osobnost
editovatSallustius se zmiňoval o Memmiovi jako o „vynikajícím muži a odpůrci vlády nobility“[7], který svými projevy vybičoval plebs a nabádal ho, aby nepřijímal návrhy optimátů. Popisoval ho jako řečníka, ale Cicero o něm měl špatné mínění.[8]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaius Memmius (governor of Macedonia) na anglické Wikipedii.
- ↑ Broughton 1952, s. 541.
- ↑ Sumner 1973, s. 85–86.
- ↑ Broughton 1952, s. 564.
- ↑ Dyck 2012, s. 58.
- ↑ Broughton 1986, s. 23.
- ↑ Goldsworthy 2007, s. 16.
- ↑ Sallustius 1988, s. 99, XXVII.
- ↑ Cicero 1969, II.59,70.
Literatura
editovat- BROUGHTON, Thomas Robert Shannon. The Magistrates of the Roman Republic 1: Volume 1: 509 B.C. - 100 B.C.. Svazek 1. [s.l.]: American Philological Association, 1952. 600 s. ISBN 978-0891307068. (anglicky)
- BROUGHTON, Thomas Robert Shannon. The Magistrates of the Roman Republic 3: Supplement. [s.l.]: American Philological Association, 1986. 294 s. ISBN 0-89130-811-3. (anglicky)
- CICERO, Marcus Tullius. On The Orator (původním názvem: De oratore). Překlad E. W. Sutton. [s.l.]: Harvard University Press, 1969. 503 s. ISBN 978-0674993839. (anglicky)
- DYCK, Andrew Roy. Marcus Tullius Cicero: Speeches on Behalf of Marcus Fonteius and Marcus Aemilius Scaurus: Translated with Introduction and Commentary. [s.l.]: Oxford University Press, 2012. 226 s. ISBN 978-0199590056. (anglicky)
- GOLDSWORTHY, Adrian. Caesar: Život giganta (původním názvem: Caesar: Life of a Colossu). Překlad Lumír Mikulka. [s.l.]: Plejáda, 2010. 552 s. ISBN 978-80-87374-43-6.
- SALLUSTIUS CRISPUS, Gaius. Catilinovo spiknutí / Válka s Jugurtou (původním názvem: Coniuratio Catilinae / Bellum Jugurthinum). Překlad Jan Kalivoda. [s.l.]: Naše vojsko, 1988. 160 s.
- SUMNER, Graham Vincent. The Orators in Cicero's Brutus: Prosopography and Chronology. [s.l.]: University of Toronto Press, 1973. 208 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4875-8553-2. (anglicky)
