Wikipedie

František Karel Kolár

český herec a kreslíř
(přesměrováno z František Kolár)

František Karel Kolár (29. ledna 1829 Zahájí (obec Lesná u Tachova)[1] – 4. prosince 1895 Praha[2]), někdy uváděný i jako Kolář, byl český herec, režisér a výtvarník, významná postava českého divadla 70. a 80. let 19. století.

František Karel Kolár
František Kolár (1881)
František Kolár (1881)
Narození29. ledna 1829
Zahájí (obec Lesná u Tachova)
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí4. prosince 1895 (ve věku 66 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
PříbuzníJosef Jiří Kolár (strýc)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se v obci Waldheim[3] na Tachovsku (po 2. světové válce přejmenovaná na Zahájí, zanikla r. 1952)[4] v rodině finančního úředníka.[3] V osmi letech mluvil výhradně německy, česky se začal učit až v Praze, kde si jeho otec zřídil módní závod.[5] Po studiích na německém gymnáziu v Praze absolvoval v letech 1845 – 51 pražskou malířskou akademii.[3] Během studia hrál ve Švestkově ochotnickém divadle v Mikulášském domě.[6] Zlom v jeho kariéře nastal 30. listopadu 1851, kdy ho strýc Josef Jiří Kolár uvedl do Stavovského divadla.[7] Určitou dobu mu ale trvalo, než získal zkušenost a přesvědčil vedení divadla, že dokáže i náročnější úlohy. První, nepříliš atraktivní rolí byl pán z Nemanic v Claurenově veselohře Amerikánský ženich aneb Brambory na loupačku.[5] Velkou příležitost dostal roku 1852 v Shakespearově hře Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, když původně obsazený herec Grabinger kvůli sporu s ředitelem nečekaně opustil soubor. Tehdy teprve nadřízení poznali jeho talent a získali důvěru, že zvládne i náročné charakterní role. V letech 1854–58 hrál v řadě dalších Shakespearových dramat.[6]

V 60. letech přešel Kolár do Prozatímního divadla a dobře se uplatnil v salonní veselohře v rámci čtveřice Kolár – Šamberk – Pešková – Čermáková.[6] Jako známý herec pak hrál různé významné úlohy, komické i tragické. Patřil k nim např. Václav I. (Stroupežnického Velký sen),[8] šašek (Král Lear), Polonius (Hamlet) a Napoleon (Bozděchův Světa pán v županu). Podle Jana Nerudy (v článku v Osvětě z roku 1876) sledoval každou postavu do detailu a nechal ji přirozeně se vyvíjet; svým talentem obsáhl velkolepý okruh úloh, ve kterém se střídali bohatí a chudí, obyvatelé měst i venkova, veselí i smutní, kladní i záporní.[7] Jednou z nejlepších postav jeho realistického repertoáru byl švec Habršperk v Našich furiantech.[5]

V divadle hrál Kolár čtyřicet let; jeho poslední dvě role před odchodem do důchodu v roce 1891 byly Kryštof ze Švamberka (Zvíkovský rarášek) a Mikuláš Dačický (Paní mincmistrová, obě hry od Stroupežnického). I v posledních letech života se občas objevoval na jevišti.[7]

Jak v Prozatímním, tak i později v Národním divadle působil od roku 1866 také jako úspěšný režisér. Po odchodu strýce Josefa Jiřího Kolára se stal vrchním režisérem činohry, opery i baletu. V letech 1873 – 74 byl i ředitelem Prozatímního divadla. Jeho specialitou bylo aranžování živých obrazů; nejvíc se jich odehrálo během Jubilejní výstavy r. 1891. Národopisné výstavy v roce 1895 se už nemohl aktivně zúčastnit ze zdravotních důvodů.[7]

Kolár se uplatnil i jako kreslíř, ilustrátor a kostýmní výtvarník. Pro Humoristické listy nakreslil množství obrázků, včetně karikatur neoblíbených rakouských politiků Herbsta a Schmerlinga.[9]

František Kolár byl ve své době uznávaný jako jeden z nejnadanějších herců s velkým vlasteneckým cítěním[8]. Oceňována byla i jeho režie, při které využíval svého výtvarného nadání a vzdělání k aranžování působivých scén.[6]

V soukromí byl velmi skromný, vyhýbal se veřejnému životu, dával přednost rodině. Svým sedmi dětem často hrával loutkové divadlo. Jeho manželkou byla dcera nápovědy Národního divadla Karla Martince. V roce 1882 vážně onemocněl, ale po vyléčení znovu intenzivně pracoval. Do penze odešel v roce 1892. Do roku 1895 vystupoval pohostinsky ve svých nejvýznamnějších rolích. V červnu 1895 ho na procházce v Chuchli ranila mrtvice a koncem téhož roku po dlouhé nemoci zemřel. Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.[5]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí na Novém Městě pražském
  3. ↑ a b c František Kolár. Zlatá Praha. 12. 1886, roč. 3, čís. 52, s. 830. Dostupné online. 
  4. ↑ Historie obce Lesná
  5. ↑ a b c d CODR, Milan. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola František Kolár, s. 152–156. 
  6. ↑ a b c d TURNOVSKÝ, Josef Ladislav. František Kolár. Světozor. 12. 1886, roč. 21, čís. 3, s. 33–34. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d František Kolár. Světozor. 12. 1895, roč. 30, čís. 5, s. 57–58. Dostupné online. 
  8. ↑ a b František Kolár. Zlatá Praha. 1. 1885, roč. 2, čís. 14, s. 174. Dostupné online. 
  9. ↑ František Kolár. Humoristické listy. 11. 1881, roč. 23, čís. 48, s. 378. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 73, 320, 321, 329, 334, 406, 407, 409, 410, 464, 543.
  • Kolektiv autorů. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988, str. 227–229.
  • NERUDA, Jan. Ve službách českého divadla. Praha: vydal L. Mazáč, 1927, str. 200–202.
  • PRŮCHA, Jaroslav. František Kolár (1829–1895). In: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 104–105.
  • VODÁK, Jindřich. Cestou. Praha: Melantrich, 1946. Kapitola Sté narozeniny hercovy, s. 217–219. 
  • VODÁK, Jindřich. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 49–51.

Externí odkazy

editovat

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Karel_Kolár&oldid=24323903“