Eduard Heger
Eduard Heger (* 3. května 1976[1] Bratislava[2]) je slovenský politik. Od roku 2016 působil jako poslanec Národní rady Slovenské republiky za hnutí OĽaNO.[1] Od března 2020 do března 2021 byl místopředsedou vlády a ministrem financí v Matovičově kabinetu, po jeho pádu byl premiérem až do května 2023, kdy jeho vládu nahradila nová vláda Ľudovíta Ódora. V roce 2023 byl předsedou politické strany Demokrati, poté ho vystřídal Jaroslav Naď.[3]
| Ing. Eduard Heger | |
|---|---|
 Eduard Heger (2022) | |
| 10. premiér Slovenska | |
| Ve funkci: 1. dubna 2021 – 15. května 2023 | |
| Prezidentka | Zuzana Čaputová |
| Předchůdce | Igor Matovič |
| Nástupce | Ľudovít Ódor |
| Místopředseda vlády Slovenska | |
| Ve funkci: 21. března 2020 – 1. dubna 2021 | |
| 15. ministr financí Slovenska | |
| Ve funkci: 21. března 2020 – 1. dubna 2021 | |
| Předseda vlády | Igor Matovič |
| Předchůdce | Ladislav Kamenický |
| Nástupce | Igor Matovič |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | OĽaNO (2010–2023) Demokrati (od 2023) |
| Narození | 3. května 1976 (48 let) Bratislava |
| Děti | 4 |
| Sídlo | Bratislava |
| Alma mater | Ekonomická univerzita v Bratislavě |
| Profese | politik |
| Náboženství | katolicismus |
| Ocenění | Řád za zásluhy 1. třídy (2021) |
| Podpis |  |
| Commons | Eduard Heger |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatPřed vstupem do politiky
editovatV roce 1999 dokončil pět let studia na ekonomické fakultě Ekonomické univerzity v Bratislavě s titulem inženýr (Ing.). Po promoci se stal asistentem generálního ředitele slovenské společnosti Intercomp Imex, která vyrábí koupelnové potřeby. V letech 1998–1999 pracoval jako manažer skupiny restaurací Kohútík v Bratislavě. Od roku 1999 do roku 2000 byl obchodním manažerem v EBI company. V letech 2001 až 2005 pracoval jako juniorský konzultant pro americkou společnost Cubic Application, která působila jako poradní tým pro slovenské ministerstvo obrany. V letech 2005 až 2007 působil jako manažer křesťanské komunity ve správě Katedrály svatého Martina v Bratislavě. V letech 2007 až 2016 pracoval ve Spojených státech jako manažer pro slovenského výrobce vodky Old Nassau.[4][5]
V opozici 2016–2020
editovatV parlamentních volbách na Slovensku v roce 2016 kandidoval z 24. místa na kandidátce protikorupčního hnutí OĽaNO do Národní rady Slovenské republiky. Pomocí preferenčních hlasů voličů, kterých získal více než 15 tisíc, se ve svém hnutí umístil na 10. místě a byl zvolen poslancem. Stal se předsedou poslaneckého klubu OĽaNO, předsedou Výboru Národní rady pro kontrolu vojenského zpravodajství a členem výborů Národní rady pro hospodářské a evropské záležitosti. Byl velmi aktivním a energickým kritikem vlády v parlamentu. Během funkčního období byl hodnocen jako 2. nejaktivnější člen Národní rady. Předložil 173 návrhů zákonů a v parlamentu vystoupil 680krát. Byl opozičním stínovým ministrem financí, vypracoval ekonomický program svého hnutí za „zdravé“ veřejné finance a představil balíček opatření k boji proti byrokracii. Rovněž se účastnil a organizoval několik protikorupčních a protivládních protestů. Během volebního období byl také spoluorganizátorem iniciativy Stop hazardu, která bojovala za zákaz her a výherních automatů.[6]
Od roku 2020
editovatV hnutí OĽaNO byl místopředsedou pro personální záležitosti.[7] V parlamentních volbách v roce 2020 opět kandidoval za OĽaNO. Získal celkem 62 964 preferenčních hlasů, a byl tak znovu zvolen do NR SR. 21. března byl jmenován ministrem financí SR v nové vládě Igora Matoviče.[8]
Dne 1. dubna 2021 byl prezidentkou Zuzanou Čaputovou jmenován premiérem, když si v důsledku vládní krize vyměnil úřady s Igorem Matovičem a začal řídit nově jmenovaný kabinet.[9][10][11]
Od 13. září do 4. října 2022 byl pověřen řízením ministerstva školství v důsledku odchodu SaS z vlády a tím i rezignace ministra školství za SaS Branislava Gröhlinga.
V prosinci 2022 byl prezidentkou Zuzanou Čaputovou pověřen vedením slovenské vlády, když byla jeho vlastní vládě ve slovenském parlamentu vyjádřena nedůvěra. V květnu 2023 požádal po odchodu několika dalších ministrů z vlády o odejmutí pověření. Prezidentka Zuzana Čaputová proto 15. května 2023 jmenovala tzv. úřednickou vládu, která úřadovala do parlamentních voleb v září 2023. Předsedou vlády se stal viceguvernér Národní banky Slovenska Ľudovít Ódor.[12][13][14]
V březnu 2023 oznámil odchod z OĽaNO.[15] Následně se stal členem a zároveň předsedou politické strany Demokrati.[16] Předsedou strany byl do 2. prosince 2023, kdy jej ve funkci vystřídal Jaroslav Naď.[3]
Politické názory
editovatJe silným zastáncem umírněně konzervativní a liberálně konzervativní pozice v oblasti drogové, potratové nebo LGBT politiky.
Osobní život
editovatRodina
editovatSpolu se svojí manželkou Lucií má čtyři děti.[17][18]
Víra
editovatJe silně věřícím a ve svém volném čase pracoval v několika funkcích katolické církve na Slovensku. Po smrti svého otce v roce 1999 konvertoval z ateismu na křesťanství.[19][20]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Eduard Heger na slovenské Wikipedii a Eduard Heger na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Poslanci : Zoznam poslancov : Ing. Eduard Heger – Národná rada Slovenskej republiky. www.nrsr.sk [online]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Eduard Heger. OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti [online]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b Naď vystriedal Hegera na poste predsedu Demokratov, na sneme si zvolili aj nových podpredsedov. SME [online]. Petit Press, 2023-12-02 [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Minister financií SR - web.text.serverTitle. www.mfsr.sk [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online.
- ↑ KERN, Miro. Nekonfliktný charizmatik a obchodník s vodkou: premiérom bude Eduard Heger. Denník N [online]. 2021-03-28 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-09. (slovensky)
- ↑ ČIKOVSKÝ, Konštantín. Poslanec OĽaNO Heger: Podľa mňa sa Matovič do parlamentu čoskoro vráti. Denník N [online]. 2017-07-27. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Eduard Heger – Minister financií. www.sme.sk [online]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Prezidentka vymenovala vládu Eduarda Hegera. Aktuality.sk [online]. [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ pet. Poučili jsme se z chyb, ujistil nový slovenský premiér Heger. ČT24 [online]. 2021-04-01 [cit. 2021-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Slovensko má nového premiéra. Matoviče vystřídal dosavadní ministr financí Heger. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-04-03]. Dostupné online.
- ↑ VILČEK, Ivan. Čaputová jmenuje vládu odborníků v čele s Ódorem. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-05-07 [cit. 2023-05-08]. Dostupné online.
- ↑ Heger končí, dává prostor Čaputové s úřednickou vládou. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-05-07 [cit. 2023-05-07]. Dostupné online.
- ↑ Čaputová jmenovala Ódora premiérem, Slovensko má první úřednickou vládu. iDNES.cz [online]. 2023-05-15 [cit. 2023-05-15]. Dostupné online.
- ↑ VILČEK, Ivan. Heger vystoupil z Matovičova hnutí, založil vlastní stranu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-03-07 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online.
- ↑ DANIELA, Hajčáková. Heger preberá stranu od Miroslava Kollára, predstavil projekt Demokrati. SME [online]. 2023-03-07 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Eduard Heger. www.mojpribeh.sk [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Slovo+ [online]. 2019-01-28 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ AKO SA Z NÁBOŽENSKÉHO FANATIKA A PREDAJCU VODKY STAL NOVÝ PREMIÉR?. www.extraplus.sk [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Eduard Heger: Obchodník s vodkou, kresťan a korunný princ OĽaNO. www.trend.sk [online]. 2021-03-30 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (slovensky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Heger na Wikimedia Commons - Eduard Heger na Instagramu (slovensky)
- Eduard Heger na Facebooku (slovensky)
- Eduard Heger na X (dříve Twitteru) (slovensky)
- Eduard Heger – osobní blog
- Eduard Heger v Národní radě Slovenska
