Dvojdyšní
Dvojdyšní (Dipnoi, Dipneusti) jsou podtřída svaloploutvých ryb, jejíž zástupci dokážou dýchat vzdušný kyslík.[2] Jsou známi z fosilních nálezů již od devonu a z fosilních pozůstatků je známo téměř 300 druhů v 64 rodech.[1] Do současnosti však přežily jen 3 rody – Neoceratodus, Lepidosiren, Protopterus – které žijí ve stojatých vodách Austrálie, Afriky a Jižní Ameriky.[3]
 DvojdyšníStratigrafický výskyt: spodní devon–současnost[1] | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | ryby (Osteichthyes) |
| Třída | svaloploutví (Sarcopterygii) |
| Podtřída | dvojdyšní (Dipnoi) Müller, 1844 |
| Řády | |
| |
| Sesterská skupina | |
| čtyřnožci (Tetrapoda) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anatomie
editovatNěkteré druhy mají jednu plíci, jiné plíce dvě.[3] Mají také specifický cévní systém a kostru. Některé kosti, jako premaxila, maxila a dentale, nejsou vyvinuty, jiné lebeční kosti jsou výrazně odlišné od kostry ryb. Místo zubů mívají obvykle jen tzv. zubní desky a je vyvinut jen jeden pár vnějších nozder. Šupiny jsou u současných dvojdyšných cykloidní.[1] Dvojdyšní mají autostylní připojení čelisti k lebce a chordu mají zachovánu po celý život. Dvojdyšným také chybí intrakraniální kloub (který je charakteristický pro svaloploutvé).[4][5]
Tyto ryby jsou extrémně odolné vůči nedostatku potravy a vydrží bez jídla údajně až 4 roky.[6]
Recentní bahníci
editovat| Recentní bahníci | ||||
|---|---|---|---|---|
| Řád | Čeleď | Druh | Obrázek | Poznámka |
| Ceratodontiformes | Ceratodontidae | bahník australský (Neoceratodus forsteri) | 
|
|
| Lepidosireniformes | Lepidosirenidae | bahník americký (Lepidosiren paradoxa) | 
|
|
| Protopteridae | bahník východoafrický (Protopterus aethiopicus) | 
|
||
| bahník malý (Protopterus amphibius) | 
|
|||
| bahník západoafrický (Protopterus annectens) | 
|
|||
| bahník Dolloův (Protopterus dolloi) | 
|
|||
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců : evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia, 2002. 512 s. ISBN 80-200-0858-6.
- ↑ Schartl, M.; et al. (2024). The genomes of all lungfish inform on genome expansion and tetrapod evolution. Nature (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1038/s41586-024-07830-1
- ↑ a b HAJER, Jaromír. Fylogeneze a systém strunatců. Ústí nad Labem: Univerzita JAP, přírodovědecká fakulta, katedra biologie, 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-01-2012. Archivováno 10. 1. 2012 na Wayback Machine.
- ↑ moje zápisky z VŠ (zoologie obratlovců UK)
- ↑ WIRTH, Andrzej. Lehrstücke jako performance Moje doświadczenia ze „sztukami dydaktycznymi” Bertolta Brechta. Przestrzenie Teorii. 2009-01-01, čís. 12, s. 305. Dostupné online [cit. 2024-08-07]. ISSN 1644-6763. DOI 10.14746/pt.2009.12.13.
- ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/bezkonkurencni-rekordmani-hladu-kdo-vydrzi-nejdele-bez-jidla
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu dvojdyšní na Wikimedia Commons
