Daniel Cohn-Bendit
Daniel Cohn-Bendit (* 4. dubna 1945, Montauban, Francie) je francouzsko-německý politik německo-židovského původu, který byl jedním z vůdců studentské revolty v květnu 1968. Je členem Evropského parlamentu a spolupředseda politického klubu European Greens–European Free Alliance.
Daniel Cohn-Bendit | |
---|---|
Daniel Cohn-Bendit (2010) | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Svaz 90/Zelení |
Narození | 4. dubna 1945 (79 let) Montauban |
Choť | Ingrid Apel |
Rodiče | Erich Cohn-Bendit |
Příbuzní | Gabriel Cohn-Bendit (sourozenec) |
Alma mater | Lycée Buffon (1956–1958) Univerzita Paříž X |
Profese | politik, novinář, televizní moderátor, učitel, ochránce životního prostředí, filmový režisér, filmový scenárista a filmový herec |
Ocenění | honorary doctorate of Tibourg University (1977) Cena Hannah Arendtové (2001) Lysenkova cena (2002) honorary doctorate of Saint Louis University (2009) Cena Cicero Rednerpreis (2009) … více na Wikidatech |
Webová stránka | www |
Commons | Daniel Cohn-Bendit |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mládí
editovatNarodil se ve francouzském Montaubanu židovským rodičům, kteří v roce 1933 uprchli z Německa před nacistickým režimem. Dětství strávil v Montaubanu a v roce 1958 se přestěhoval do Německa, kde jeho otec od konce války pracoval jako právník. Při narození byl bez státního občanství a když mu bylo 14 let, zvolil si německé občanství, aby se tak vyhnul povinné vojenské službě. V roce 1965 absolvoval v Německu střední školu.
Radikální aktivismus a politická kariéra
editovatOd roku 1966 studoval sociologii na univerzitě v Nanterre. V květnu 1968 byl jedním z vůdců studentských protestů, získal přezdívku „Rudý Danny“ a za narušování pořádku byl z Francie vyhoštěn, což v roce 1978 zrušil Mezinárodní soudní dvůr.
V roce 1984 vstoupil v Německu do strany Zelení (Die Grünen) a v letech 1989 až 1997 byl místostarostou Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1994 byl zvolen do Evropského parlamentu za německé Zelené, v roce 1999 za francouzské Zelené a v roce 2004 opět za německé. V eurovolbách 2009 byl lídrem francouzské koalice Europe Écologie, která získala 16,28 procent odevzdaných hlasů a získala 14 míst v EP.
Pedofilní aktivismus
editovatV 70. a 80. letech učinil Cohn-Bendit množství provokativních prohlášení o sexu s dětmi. Například v polovině sedmdesátých let ve své biografii Le Grand Bazar (Velký bazar) popsal své zkušenosti s dětskou sexualitou z doby, kdy pracoval jako učitel v „alternativní“ mateřské školce: „Můj trvalý flirt se všemi dětmi získal brzy erotické rysy. Mohl jsem skutečně cítit, jak se mě již pětileté holčičky naučily balit.“[1] V roce 1982 v interview prohlásil: „Když se malé, pětileté děvče začne svlékat, je to fantastické. Je to hra, neuvěřitelně erotická hra.“[2]
Za tento postoj je od počátku 21. století kritizován. V roce 2013 prezident Spolkového ústavního soudu Andreas Voßkuhle odřekl účast na předání Ceny Theodora Heusse, když se dozvěděl, že jejím laureátem bude Cohn-Bendit, protože nechtěl být spojován s jeho pedofilním aktivismem. To způsobilo vyvolání zájmu o pedofilní minulost německé strany Zelených, protože podobné názory byly ve straně až do 80. let obecně rozšířeny.[2][3]
Fotogalerie
editovat-
Daniel Cohn-Bendit (2009)
-
Daniel Cohn-Bendit a Ondřej Liška na Kampě (2009)
-
Daniel Cohn-Bendit (2005)
-
Daniel Cohn-Bendit (1968)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Rudého Dannyho znovu dostihla pedofilní aféra
- ↑ a b Zelení v 80. letech uvažovali o legalizaci pedofilních praktik
- ↑ Zdrcující úder Zeleným v Německu: Dohnaly je pedofilní choutky. zahranicni.eurozpravy.cz [online]. [cit. 2014-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-04.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel Cohn-Bendit na Wikimedia Commons
- Osoba Daniel Cohn-Bendit ve Wikicitátech
- (anglicky) (německy) (francouzsky) Daniel Cohn-Bendit Archivováno 18. 7. 2011 na Wayback Machine. osobní stránky
- (česky) Vizitka europoslance Daniela Cohna-Bendita. České noviny, 5. 12. 2008.
- (česky) Německý europoslanec Daniel Cohn-Bendit ON-LINE ROZHOVOR na portálu idnes.cz