Wikipedie

Claudette Colbertová

Americká herečka, narozená francouzsky

Claudette Colbertová, rodným jménem Émilie „Lily“ Claudette Chauchoin (13. září 1903 Saint-Mandé – 30. července 1996 Speightstown), byla americká herečka francouzského původu působící v Hollywoodu ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Za svoji kariéru byla třikrát nominována na Oscara. Získala ji jednou za roli Ellie Andrews v komedie Franka Capry Stalo se jedné noci.[1] V letech 1928 až 1935 byla vdaná za režiséra Normana Fostera.

Claudette Colbertová
Claudette Colbert kolem roku 1940
Claudette Colbert kolem roku 1940
Rodné jménoÉmilie Chauchoin
Narození13. září 1903
Saint-Mandé, FrancieFrancie Francie
Úmrtí30. července 1996 (ve věku 92 let)
Speightstown, BarbadosBarbados Barbados
Místo pohřbeníGodings Bay Church Cemetery (Barbados)
Alma materNewyorská liga studentů umění
Washington Irving High School
Aktivní roky1925–1987
ChoťNorman Foster (1928–1935)
Dr. Joel Pressman (1935–1968)
RodičeGeorges Claude Chauchoin
Jeanne Marie Chauchoinová
Významné roleEllie Andrews ve filmu Stalo se jedné noci
Oscar
Nejlepší herečka v hlavní roli
1934 – Stalo se jedné noci
Zlatý glóbus
Nejlepší herečka ve vedlejší roli v minisérii nebo TV filmu
1987 – Dvě paní Grenvillové
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Émilie „Lily“ Claudette Chauchoin se narodila v Saint-Mandé poblíž Paříže Jeanne Marie Chauchoinové, rozené Löwové (1877–1970) a Georgesovi Claude Chauchoinovi (1867–1925). Její matka i babička Marie Augustine Loew (1842–1930) se obě narodily na britských Normanských ostrovech a byly anglického původu. Proto i malá Émilie uměla částečně anglicky před příchodem do USA v roce 1906. Rodina se usadila v New Yorku. Georges Chaucoin pracoval v bance a v roce 1912 získala rodina americké občanství. Studovala módní návrhářství a pracovala v divadle jako návrhářka dekorací.[2]

Kariéra

editovat

Émilie debutovala na Broadwayi v roce 1923 ve hře The Wild Westcotts a v divadle se pak držela následujících pět let. Změnila si jméno na Claudette Colbert. Po otci si na střední škole nechala říkat Claude a po babičce si pak ponechala dívčí příjmení. Jejího talentu si všiml producent Leland Hayward, který ji představil Franku Caprovi a ten ji následně obsadil do filmu For the Love of Mike. To byl jediný němý film, který Claudette Colbert natočila.

 
Claudette v roce 1928

První úspěch přišel v roce 1929 s filmem The Lady Lies. Následovala spolupráce s Ernstem Lubitschem na filmu Kouzlo valčíku, ve kterém si zahrála s Mauricem Chevalierem. Cecil B. DeMille s ní točil v roce 1932 historický velkofilm Ve znamení kříže, ve kterém se po jejím boku objevil Fredric March. V roce 1934 točila opět s DeMillem a to snímek Kleopatra. V tom samém roce ještě stihla Imitation of Life a slavnou Caprovou veselohru na motivy povídky Night Bus Stalo se jedné noci. Ve filmu ztvárnila rozmazlenou bohatou dědičku Ellie Andrews, která uteče od otce, aby konečně žila se svým novomanželem. V autobusu potká arogantního novináře Petera Warnea, kterého zahrál Clark Gable. Během čtyřdenní cesty prožijí nejedno dobrodružství, až se po počátečních nesympatiích do sebe zamilují. Komedie vyhrála pět hlavních Oscarů, včetně toho pro nejlepší herečku v hlavní roli. Claudette se svým vítězstvím nepočítala a tak se slavnostního banketu na 7. ročníku udílení cen ani neúčastnila. Byla tou dobou na vlakovém nádraží a chystala se odjet na dovolenou. Když se dozvěděla, že vyhrála Oscara, přesunula se do hotelu Biltmore, kde večerem provázel novinář Irvin S. Cobb. Stihla se převléct, poděkovat, zapózovat fotografům, aby se následně mohla vrátit na nádraží a chytit svůj vlak.[3]

V roce 1936 podepsala kontrakt se studiem Paramount Pictures a to z ní udělalo nejlépe placenou herečku své doby. Spolupracovala s režiséri jako byli George Cukor, John Ford, Gregory LaCava, Mervyn LeRoy a Anatole Litvak.[4] V roce 1939 natočila opět s Lubitschem komedii Půlnoc, ve které hrála po boku Dona Amecheho. Romantický snímek Příběh z Palm Beach natočila v roce 1942 a po něm ještě upoutala v dramatickém filmu z 2. sv. války Když jsi odešel z roku 1944. Ve filmu si s ní zahrála Jennifer Jones a Shirley Temple. Její poslední výraznou rolí byla postava vdané Američanky zajaté v japonském táboře ve filmu z roku 1950 Three Came Home. Kritika její výkon přijala kladně, film však v kinech propadl.[4]

Claudette se v šedesátých letech vrátila do divadla, často hrávala na Broadwayi. Občas působila v televizi. V roce 1987 hrála ve filmu Dvě paní Grenvillové a za tento výkon si na 45. ročníku udílení Zlatých glóbů odnesla cenu v kategorii ženský herecký výkon ve vedlejší roli v seriálu, nebo TV filmu.

Osobní život

editovat

Claudette Colbert byla vdaná dvakrát. Poprvé za režiséra Normana Fostera v letech 1928–1935. Podruhé za doktora Joela Pressmana, se kterým byla sezdána v letech 1935–1968. Děti nikdy neměla.

Po několika cévních mozkových příhodách se v roce 1993 rozhodla strávit zbytek života ve svém druhém domě na Barbadosu. Tam také 30. července 1996 ve věku 92 let zemřela. Pohřbená je na tamním hřbitově.

Zajímavosti

editovat

Byla blízkou přítelkyní Ronalda a Nancy Reaganových.

Od roku 1960 má na chodníku slávy v Hollywoodu hvězdu.[5]

Vybraná filmografie

editovat
 
Záběr z filmu I Cover the Waterfront (1933)
 
V oscarovém filmu Stalo se jedné noci (1934) s Clarkem Gablem
 
Claudette Colbertová jako Kleopatra ve stejnojmenném snímku z roku 1934

Ocenění

editovat

Oscar

editovat

Zlatý glóbus

editovat

Emmy

editovat

Mezinárodní filmový festival v San Sebastiánu

editovat
  • 1990: Cena Donostia za celoživotní přínos filmu[6]

Odkazy

editovat

Literatura

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Awards for Claudette Colbert (anglicky)
  2. ↑ Blech, Richard, Encyklopédia filmu, Vydavateľstvo Obzor, Bratislava 1993, s. 143
  3. ↑ Osborne, Robert A., 80 years of the Oscars, Abbeville Press Publishers, New York 2008, kapitola 1927–1937: The Academy's First Decade, s. 36
  4. ↑ a b PACE, Eric. Claudette Colbert, Unflappable Heroine of Screwball Comedies, Is Dead At 92. New York Times [online]. 1969-7-31 [cit. 2013-3-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ Claudette Colbert (anglicky)
  6. ↑ a b c d e Claudette Colbert. csfd.cz [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ Claudette Colbert. Television Academy [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Claudette_Colbertová&oldid=23762749“