Charles Cerny

Charles Cerny
	Karel Černý (1959)
Rodné jméno	Charles Černý
Narození	12. srpna 1892; Praha Rakousko-Uhersko
Úmrtí	16. února 1965 (ve věku 72 let); Paříž Francie
Národnost	česká
Povolání	malíř, ilustrátor a tiskař
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Černý, častěji Charles Cerny (12. srpna 1892 Praha^[1] – 1965 Paříž) byl malíř českého původu žijící ve Francii.

Život

V. Darras, článek o Karlu Černém, 1931

Mládí a studia

Narodil se matce Anně Fialové (1871–??). Následující rok, po svatbě matky s továrním skladníkem Antonínem Černým (1866–??), ho otec legitimizoval.^[1]^[2] Karel Černý byl jejich jediný syn. Manželství rodičů bylo později rozvedeno.^[3]

Jeho učiteli malířství byli malíř a grafik Baltazar Kašpar Kutina (1853–1923) a malíř Jaroslav Šetelík (1881–1955). Vyučil se u grafické firmy Husník a Häusler.^{[p 1]} Na podnět Františka Adolfa Šuberta a Františka Xavera Harlase se věnoval i studiu malířství. Jeho prvním významným dílem, které vytvořil v devatenácti letech a upoutal jím pozornost byl obraz Panoráma Prahy z Riegrových sadů.^[4]

V roce 1911 odešel do Vídně.^[3] Zde studoval u malíře akvarelů Fritze von Lach (1868–1933), dále studoval v Mnichově a od roku 1913 žil v Paříži.^[5] V roce 1914 zde vystavil své první dílo na Salonu nezávislých (Salon des indépendants) a již toto první veřejné vystoupení vzbudilo pozornost. Těsně před vypuknutím války cestoval po Francii, Belgii a Holandsku.

V cizinecké legii

Po vypuknutí první světové války se přihlásil jako dobrovolník do francouzské armády, ale místo proti Němcům byl proti své vůli odeslán do Afriky a nasazen v cizinecké legii v Alžírsku a Maroku. (Český tisk si povšiml v červenci 1915 jeho přítomnosti v Maroku, kterou interpretoval jako osud nedobrovolného občanského zajatce přemístěného do Afriky, od května 1915 údajně nezvěstného.^[6] To je ale v rozporu s malířovými osobními vzpomínkami, podle kterých odcestoval do Afriky již jako voják.) Během dovolenky v roce 1916 se oženil s Marií (Mado) Bassinghi. Po onemocnění úplavicí byl zařazen do vojenské kapely a na konci války se stal jejím kapelníkem; pod jeho řízením hrála tato kapela 29. října 1918 ve Fezu českou a slovenskou hymnu a píseň Hej Slované. Jeho obraz Panorama Fezu zakoupila místní městská rada pro zasedací síň.^[7]

Po první světové válce

Nárameník oficiálního malíře námořnictva

Po skončení války pravidelně vystavoval svá díla v Salonu nezávislých^[8] a Salonu francouzských umělců. Studoval na Julianově akademii (Académie de Julian) a na živobytí si vydělával různými povoláními (hudebník, rytec, překladatel).

V roce 1952 byl oceněn titulem oficiální malíř námořnictva (peintre officiel de la Marine).^[9]^{[p 2]}

Dílo

Dílo Karla Černého bylo rozmanité v obsahu i formě. Mezi jeho náměty patřily zejména krajiny, žánrové obrazy, portréty, akty, plakáty a ilustrace. Tvořil různými technikami – olejem, akvarelem, temperou i kresbou.^[10] Inspirací mu byly námořní náměty a náměty z jeho cest (zejména z Maroka, Nizozemska a Itálie).

Výstavy v Československu

1921 Topičův salon^[11]
1932 Francouzský ústav Ernesta Denise, Praha^[12]

Odkazy

Poznámky

↑ Jakub Husník byl vynálezce světlotisku.
↑ Tento titul je udělován od roku 1830 francouzským ministrem obrany umělcům, kteří zasvětili své dílo moři, námořnictvu a námořníkům.

Reference

↑ ^a ^b Matrika narozených, sv. Apolinář, 1891-1894, snímek 260, Záznam o narození a křtu a poznámka o legitimizaci
↑ Matrika oddaných, Vršovice, 1884-1886, snímek 173, Zápis o sňatku Antona Černého a Anny Fialové
↑ ^a ^b Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 75, obraz 330, Černý Anton, 1866
↑ Český malíř a legionář Karel Černý v Paříži. Národní politika. 13. 1. 1931, s. 6. Dostupné online.
↑ Galerie Platýz: Karel (Charles) Černý
↑ Zlořády v táborech občanských zajatců ve Francii. Národní politika. 31. 7. 1915, s. 1–2. Dostupné online.
↑ Český malíř a legionář Karel Černý v Paříži. Národní politika. 13. 1. 1931, s. 6. Dostupné online.
↑ Češi a Češky v pařížském salonu „neodvislých“. Národní politika. 18. 2. 1931, s. 8. Dostupné online.
↑ Expertisez.com: Charles Cerny (francouzsky)
↑ Galerie Platýz: Karel (Charles) Černý
↑ Karel Černý: V cizinecké legii. Národní listy. 30. 7. 1921, s. 1. Dostupné online.
↑ Obrazy z Francie. Lidové noviny. 9. 7. 1932, s. 2. Dostupné online.

Externí odkazy

[4] Jakub Husník byl vynálezce světlotisku.

[11] Tento titul je udělován od roku 1830 francouzským ministrem obrany umělcům, kteří zasvětili své dílo moři, námořnictvu a námořníkům.

[matrika-1] Matrika narozených, sv. Apolinář, 1891-1894, snímek 260, Záznam o narození a křtu a poznámka o legitimizaci

[2] Matrika oddaných, Vršovice, 1884-1886, snímek 173, Zápis o sňatku Antona Černého a Anny Fialové

[konskripce-3] Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 75, obraz 330, Černý Anton, 1866

[np1931-5] Český malíř a legionář Karel Černý v Paříži. Národní politika. 13. 1. 1931, s. 6. Dostupné online.

[galerieplatyz-6] Galerie Platýz: Karel (Charles) Černý

[7] Zlořády v táborech občanských zajatců ve Francii. Národní politika. 31. 7. 1915, s. 1–2. Dostupné online.

[8] Český malíř a legionář Karel Černý v Paříži. Národní politika. 13. 1. 1931, s. 6. Dostupné online.

[9] Češi a Češky v pařížském salonu „neodvislých“. Národní politika. 18. 2. 1931, s. 8. Dostupné online.

[10] Expertisez.com: Charles Cerny (francouzsky)

[12] Galerie Platýz: Karel (Charles) Černý

[13] Karel Černý: V cizinecké legii. Národní listy. 30. 7. 1921, s. 1. Dostupné online.

[14] Obrazy z Francie. Lidové noviny. 9. 7. 1932, s. 2. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[p 1]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[p 2]

[10]

[11]

[12]