Wikipedie

Benedikt XIV.

papež
Možná hledáte: Benedikt XIV. (vzdoropapež).

Benedikt XIV., vlastním jménem Prospero Lorenzo Lambertini (31. března 1675 Bologna – 3. května 1758 Vatikán) byl papežem mezi roky 1740 až 1758. Jako papež podporoval vzdělání, nebránil se novým vědeckým metodám, byl tolerantní i vůči jiným nekatolickým názorům. Zakázal zobrazování Ducha svatého jako člověka.[1]

Jeho Svatost
Benedikt XIV.
247. papež
Církevřímskokatolická
Zvolení17. srpna 1740
Uveden do úřadu25. srpna 1740 (intronizace)
Pontifikát skončil3. května 1758
PředchůdceKlement XII.
NástupceKlement XIII.
ZnakZnak
Svěcení
Biskupské svěcení16. července 1724
světitel Benedikt XIII.
1. spolusvětitel Giovanni Francesco de Nicolais, OFM
2. spolusvětitel Niccolò Maria Lercari
Kardinálská kreace9. prosince 1726 (in pectore); proklamace 30. dubna 1728
kreoval Benedikt XIII.
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Rodné jménoProspero Lorenzo Lambertini
Datum narození31. března 1675
Místo narozeníBologna, Papežský stát Papežský stát
Datum úmrtí3. května 1758
(ve věku 83 let)
Místo úmrtíŘím, Papežský stát Papežský stát
Seznam papežů nosících jméno Benedikt
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

V papežském úřadě byl činný. Zreformoval vzdělání kněží a mnoho papežských institucí. Jedním z nejdůležitějších počinů za jeho pontifikátu je však nejspíše formulace zákonů, shrnutých do dvou bul – Ex quo singulari a Omnium solicitudinum. Buly reagovaly na stížnosti na praktiky zejm. jezuitských misionářů v Číně a Indii. Ti totiž, aby byli ve zcela jiných kulturních podmínkách přijati, povolili konvertitům zachovat některé prastaré občanské rituály neodmyslitelně spjaté s místní kulturou – v Číně šlo např. o úctu ke Konfuciovi či projevy úcty k předkům. Zásadní bylo, že podle misionářů-pionýrů okolo Mattea Ricciho, kteří byli důkladně seznámeni s čínskou kulturou, šlo o ryze občanské, nikoliv náboženské zvyklosti, a nebyly tedy v pražádném rozporu s katolickým křesťanstvím. To se však nepozdávalo později přišedším misionářům františkánským či dominikánským, kteří, jsouce nedostatečně seznámeni s čínskou kulturou, považovali tyto rituály za náboženské a žádali Řím, aby byla těmto praktikám učiněna přítrž. To se se zmíněnými bulami skutečně stalo – a výsledkem byl rapidní úbytek křesťanů především mezi elitami, které dosud křesťanství podporovaly, a krize misií v Číně, které po dalších sto let stěží přežívaly.[2][3]

Kromě toho vyhlásil v roce 1741 bulu Immensa Pastorum principis proti zotročování a proti otroctví původních obyvatel Ameriky a dalších zemí a v roce 1745 pak encykliku Vix pervenit proti lichvě. Vyňal Koperníkovo dílo z indexu zakázaných knih, v papežském státě zavedl hospodářské reformy, započal průzkum antických památek. V Římě inicioval založení několika významných muzeí.

Biskupská genealogie

editovat

Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[4] Papež Benedikt XIV. patří k linii kardinála Rebiby. Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.

  1. kardinál Scipione Rebiba
  2. kardinál Giulio Antonio Santorio
  3. kardinál Girolamo Bernerio, OP
  4. arcibiskup Galeazzo Sanvitale
  5. kardinál Ludovico Ludovisi
  6. kardinál Luigi Caetani
  7. kardinál Ulderico Carpegna
  8. kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri Degli Albertoni
  9. papež Benedikt XIII.
  10. papež Benedikt XIV.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Nejsvětější Trojice IV. [online]. apha.cz, autor Jan Royt [cit. 2015-05-28]. Dostupné v archivu. 
  2. ↑ ANDREOTTI, Giulio. Matteo Ricci. Jezuita v Číně (1552–1610). Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2007. 98 s. ISBN 978-80-86715-82-7. Kapitola Po Riccim; Vzpomínka, která neumírá, s. 74–82. 
  3. ↑ KUBÍKOVÁ, Jiřina. Křesťanská misie v 16.–18. století. Brno: L. Marek, 2001. 280 s. ISBN 80-86263-24-X. Kapitola Římskokatolické misie, Kapitola II.: 3. Další postup misií: c) Čína, s. 67–72. 
  4. ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky) 

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Papež
Předchůdce:
Klement XII. 		1740–1758
Benedikt XIV. 		Nástupce:
Klement XIII.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Benedikt_XIV.&oldid=24233234“