Anton Witek
Anton Witek (7. ledna 1872 Žatec[1] – 19. srpen 1933 Winchester, Massachusetts[2]) byl česko-německý houslista, pedagog a koncertní mistr významných filharmonických orchestrů.
| Anton Witek | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Narození | 7. ledna 1872 Žatec  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. srpna 1933 (ve věku 61 let) Winchester, Massachusetts  Spojené státy americké |
| Povolání | hudebník, houslista, kapelník a koncertní mistr |
| Nástroje | housle |
| Manžel(ka) | Vita Gerhardt |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatWitek se narodil v čp. 67 na dnešním Hošťálkově náměstí. Jeho otec Josef pocházel z Broumova a na pražské konzervatoři vystudoval hru na housle. Do Žatce se přiženil a otevřel si zde hudební školu. Matka Terezie pocházela ze Žatce a byla dcerou výrobce hudebních nástrojů. Během gymnaziálních studií procházel Witek hudební průpravou u otce a v letech 1885–1888 studoval, stejně jako on, na pražské konzervatoři, kde byl žákem tehdejšího ředitele Antonína Bennewitze.[3] V roce 1894 získal prestižní místo koncertního mistra u Berlínských filharmoniků, které zastával až do roku 1909. V Berlíně založil v roce 1903 s prvním cellistou orchestru Josefem Malkinem (1879–1969) a svou manželkou, dánskou pianistkou Vitou Witekovou rozenou Gerhardtovou, Berlínské filharmonické trio. Witek v Berlíně uvedl v premiéře dva houslové koncerty tzv. vídeňských klasiků: roku 1907 to byl Mozartův koncert D-dur KV 218, o dva roky později Haydnův vůbec první houslový koncert C-dur, Hob.VIIa:1.[4]
V roce 1910 přešel na stejný post k Bostonskému symfonickému orchestru, kde působil do roku 1918. V Bostonu pokračoval se svými dvěma spoluhráči z Berlína i nadále v komorním hraní. Roku 1918 na post koncertního mistra rezignoval.[5] V letech 1924–1930 byl koncertním mistrem u symfonického orchestru ve Frankfurtu nad Mohanem.[6] V roce 1924 účinkoval na Hudebních slavnostech v Bayreuthu. Poslední léta života strávil ve Winchesteru u Bostonu. V roce 1925 se rozvedl.[7] Jeho druhou ženou se roku 1926 stala houslistka Alma Rosengrenová, jeho bývalá žačka.[8] Witek se věnoval rovněž sólové koncertní dráze a pedagogické činnosti. Na repertoáru měl především klasické houslové koncerty: Beethovenův, Brahmsův, Bruchův, Čajkovského, Joachimův a Paganiniho. V roce 1921 vydal knihu Fingered Octaves, věnující se některým opomíjeným aspektům techniky houslové hry.[9]
Witkova věhlasu si v Žatci byli vědomi už v polovině 90. let 19. století, jak dokazuje zmínka v Seifertových dějinách města.[10] V několika institucích jsou uloženy Witekovy dopisy. V knihovně Státní univerzity ve Washingtonu se nachází jeho dopis hudebnímu kritikovi Arthuru M. Abellovi z roku 1918, v němž popisuje svůj pobyt v USA za 1. světové války a stav klasické hudby v Americe a v Evropě,[11] Institut pro media a divadlo univerzity v Kolíně nad Rýnem vlastní dopis spisovateli Martinu Sarneckovi z roku 1903.[12]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu [online]. Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2021-02-12]. Dostupné online.
- ↑ Anton Witek [online]. PeoplePill [cit. 2021-02-14]. Dostupné online.
- ↑ PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5. S. 108.
- ↑ HALE, Philip. Brahms’s Violin Concerto in D Major, op. 77 [online]. Joseph Joachim: biography and research, 5. 1. 2020 [cit. 2021-02-14]. Dostupné online.
- ↑ Anton Witek, Czech Musician [online]. Boston: The Boston Musical Intelligencer [cit. 2021-02-13]. Dostupné online.
- ↑ Československý hudební slovník 2. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. 1080 s. S. 955.
- ↑ Anton Witek [online]. Kalliope-Verbund [cit. 2021-02-15]. Dostupné online.
- ↑ ANTON WITEK WEDS EX-PUPIL; Alma Rosengren of Kansas Bride of Violinist and Concert Master [online]. The New York Times, 9. 5. 1926 [cit. 2021-02-14]. Dostupné online.
- ↑ WITEK, Anton. Fingered Octaves. A Neglected Chapter in Violin Technique. New York City: Schirmer, 1921. 41 s.
- ↑ SEIFERT, Adolf. Geschichte der königlichen Stadt Saaz. Žatec: Nákladem vlastním, 1894. 841 s. S. 781.
- ↑ Dopis Witeka Abelovi z 1. září 1918 [online]. Social Networks and Archival Context [cit. 2021-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Witek, Anton [online]. Kalliope-Verbund [cit. 2021-02-15]. Dostupné online.
