Andrej Antonovič Grečko

Andrej Antonovič Grečko
Andrej Antonovič Grečko
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Sovětského svazu (od 1928)
Narození	17. října 1903; Kujbyševo
Úmrtí	26. dubna 1976 (ve věku 72 let); Moskva
Místo pohřbení	Hřbitov u Kremelské zdi
Alma mater	Frunzeho vojenská akademie (do 1936); Vojenská akademie generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace (do 1941)
Profese	důstojník a politik
Ocenění	Řád rudého praporu (1941); Leninův řád (1942); Řád Suvorova 2. třídy (1943); Řád Kutuzova 1. třídy (1943); Řád Bohdana Chmelnického 1. třídy (1944); … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Andrei Grechko
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Antonovič Grečko (rusky: Гречко Андрей Антонович, 4. října^jul./ 17. října 1903^greg. Golodajevka u Rostova – 26. dubna 1976 Moskva) byl sovětský voják a politik,^[1] od roku 1967 ministr obrany, v roce 1973 byl zvolen do politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Byl dvojnásobným Hrdinou Sovětského svazu a Hrdinou Československé socialistické republiky.

Život

Narodil se v ukrajinské rolnické rodině. Od roku 1919 sloužil v Rudé armádě, bojoval také v občanské válce, jako řadový voják 1. jízdní armády. Mezi válkami zůstal u jezdectva, jako elitní důstojník Rudé armády byl vybrán ke studiu na Akademii generálního štábu.

Začátek Velké vlastenecké války jej zastihl v generálním štábu, ale už po několika dnech si vymohl přeložení na ukrajinskou frontu. Během roku místo divizi velel armádě. V čele několika armád, naposledy gardové, už zůstal do konce Velké vlastenecké války. Jeho vojska se v roce 1941 zúčastnila ústupových bojů na Ukrajině, v roce 1942 Barvenkovo-Lozovské útočné operace, poté ustoupila do Donbasu, nakonec až na severní Kavkaz. V druhé polovině roku 1942 velel postupně 12., 47, a 18. armádě bránící se u Novorossijska.

Andrej Grečko v aleji hrdinů na Dukle

Začátkem roku 1943 vojska Zakavkazského frontu přešla do útoku, brzy osvobodila Krasnodar, až do září však trvala likvidace německé 17. armády na Tamaňském poloostrově. V říjnu 1943 byl přeložen na Ukrajinu. Brzy se stal velitelem 1. gardové armády, se kterou došel až do Prahy. Po druhé světové válce sloužil v Kyjevě jako velitel vojenského okruhu. Podpora Nikity Sergejeviče Chruščova mu od roku 1953 přinesla vynikající kariéru. Stal se nejprve velitelem vojsk ve východním Německu, poté stanul v čele pozemních vojsk, když se stal 1. náměstkem ministra obrany. Po smrti maršála Malinovského v dubnu 1967 byl jmenován novým ministrem obrany SSSR. Grečko byl ministrem obrany během invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a on sám byl na zasedání sovětského politbyra stoupencem vojenské intervence.^[2]

V roce 1973 byl zvolen i do politbyra ÚV KSSS, po šestnácti letech nepřítomnosti zástupce armády v nejvyšším stranickém orgánu.

Zemřel 26. dubna 1976. Pohřben je u Kremelské zdi, na Rudém náměstí v Moskvě.

Vzdělání

1926 absolvoval Severokavkazskou jezdeckou školu horských národů
1936 absolvoval Vojenskou akademii M.V.Frunze
1941 absolvoval Vojenskou akademii generálního štábu

Vojenská služba

od prosince 1919 v Rudé armádě
1926 – říjen 1938 – nižší velitelské funkce
6. října 1938 – náčelník štábu jezdecké divize
1941 – 10. července 1941 – v generálním štábu
10. července 1941 – 18. ledna 1942 – velitel 34. jezdecké divize
18. ledna – 15. dubna 1942 – velitel 5. jezdeckého sboru
15. dubna – 8. září 1942 – velitel 12. armády
8. září – říjen 1942 – velitel 47. armády
září – říjen 1942 – velitel Novorossijského obranného prostoru
říjen 1942 – leden 1943 – velitel 18. armády
leden – 16. října 1943 – velitel 56. armády
16. října – 14. prosince 1943 – zástupce velitele Voroněžského(od 20. října 1. Ukrajinského frontu)
14. prosince 1943 – 9. července 1945 – velitel 1. gardové armády
9. července 1945 – 26. května 1953 – velitel Kyjevského vojenského okruhu
26. května 1953 – 12. listopadu 1957 – Hlavní velitel skupiny sovětských vojsk v Německu
12. listopadu 1957 – duben 1960 – Hlavní velitel pozemních vojsk
listopad 1957 – 13. dubna 1967 – 1. náměstek ministra obrany SSSR
7. dubna 1960 – 7.1967 – Hlavní velitel spojených ozbrojených sil zemí Varšavské smlouvy
12. dubna 1967 – 26. dubna 1976 – ministr obrany SSSR

Hodnosti

- plukovník
9. listopadu 1941 – generálmajor
28. dubna 1943 – generálporučík
9. října 1943 – generálplukovník
3. srpna 1953 – armádní generál
11. března 1955 – maršál Sovětského svazu

Řády a vyznamenání

3× Řád rudého praporu (5. listopadu 1941, 3. listopadu 1944, 15. listopadu 1950)
6× Leninův řád (13. prosince 1942, 21. února 1945, 1. února 1958, 15. října 1963, 22. února 1968, 16. října 1973)
Řád Suvorova II. stupně (28. února 1943)
2× Řád Kutuzova I. stupně (9. října 1943, 25. srpna 1944)
Řád Bohdana Chmelnického I.stupně (10. ledna 1944)
2× Řád Suvorova I.stupně (29. května 1944, 23. května 1945)
Hrdina Sovětského svazu (1. února 1958, 16. října 1973)
Čestná zlatá zbraň se zobrazením státního znaku SSSR (22. února 1968)

medaile, zahraniční řády (též Hrdina ČSSR (5. října 1969))

Politická činnost

od 1928 člen VKS(b)
28. ledna 1949 – 23. března 1954 – člen ÚV KS Ukrajiny
28. ledna 1949 – 23. září 1952 – kandidát politbyra ÚV KS Ukrajiny
27. září 1952 – 10. října 1953 – člen byra/předsednictva ÚV KS Ukrajiny
14. října 1952 – 17. října 1961 – kandidát ÚV KSSS
31. října 1961 – 26. dubna 1976 – člen ÚV KSSS
27. dubna 1973 – 26. dubna 1976 – člen politbyra ÚV KSSS
1946 – 26. dubna 1976 – poslanec Nejvyššího sovětu

Dílo

Высокое призвание.. Moskva: [s.n.], 1962.
На страже мира и строительства коммунизма.. Moskva: [s.n.], 1971.
Через Карпаты.. 2. vyd. Moskva: [s.n.], 1972.
- česky: Přes Karpaty. Překlad L.Myška. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1971. 455 s. (Paměti; sv. 35).
Битва за Кавказ. Moskva: Vojenizdat, 1967. 424 s.
Освобождение Киева. Краткий военно-исторический очерк.. Moskva: [s.n.], 1973.
Вооруженные Силы Советского государства.. 2. vyd. Moskva: [s.n.], 1975.
Годы войны. 1941-1943. Moskva: [s.n.], 1976.

Odkazy

Reference

↑ ŠAJTAR, Jaroslav. Podíl jednotlivých armád na osvobozování Československa. Reflex [online]. 2015-05-06. Dostupné online.
↑ Jak Kreml rozhodoval o vpádu vojsk do Československa. Novinky [online]. 20. srpna 2008 [cit. 2018-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-28.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Antonovič Grečko na Wikimedia Commons
(rusky) Výčet funkcí A.A.Grečka
(rusky) Životopis Grečka
Strážce impéria. Pořad Českého rozhlasu Plus věnovaný Andreji Grečkovi, podrobně rozebírá události v Československu, zabývá se vztahem Grečka s Brežněvem a Grečkovými zásahy do politiky v sedmdesátých letech.

[1] ŠAJTAR, Jaroslav. Podíl jednotlivých armád na osvobozování Československa. Reflex [online]. 2015-05-06. Dostupné online.

[2] Jak Kreml rozhodoval o vpádu vojsk do Československa. Novinky [online]. 20. srpna 2008 [cit. 2018-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-28.

[1]

[2]