Žena beze stínu

Žena beze stínu
	Frau ohne Schatten
	Kostým Chůvy od Alfreda Rollera pro původní premiéru Ženy beze stínu ve Vídni roku 1919
Základní informace
Skladatel	Richard Strauss
Libretista	Hugo von Hofmannsthal
Počet dějství	3
Originální jazyk	němčina
Premiéra	10. říjen 1919; Vídeňská státní opera
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žena beze stínu (německy Frau ohne Schatten) Op. 65, je opera Richarda Strausse na libreto Hugo von Hofmannsthal, kterou vytvořil v letech 1910–1917. Premiéra proběhla 10. října 1919 ve Vídeňské státní opeře. O několik dní později proběhla premiéra v Semperově opeře v Drážďanech. Opera byla přijata rezervovaně, údajně kvůli komplikovanému a symbolickému libretu.^[1]

Role a jejich představitelé při premiéře

Role	hlasový obor	obsazení, 10. října 1919 dirigent: Franz Schalk
Císař (Der Kaiser)	tenor	Karl Aagard Østvig
Císařovna (Die Kaiserin), dcera Keikobadova	dramatický soprán	Maria Jeritza
její Chůva (Die Amme)	dramatický mezzosoprán	Lucie Weidt
Barak, barvíř (Barak, der Färber)	basbaryton	Richard Mayr
Barvířova žena (Die Färberin)	dramatický soprán	Lotte Lehmann
Jednooký (Der Einäugige), Barakův bratr	bas	Viktor Madin
Jednoruký (Der Einarmige), Barakův bratr	bas	Julius Betetto
Hrbatý (Der Bucklige), Barakův bratr	tenor	Anton Arnold
Keikobadův posel (Geisterbote)	baryton	Josef von Manowarda
Hlas sokola (Die Stimme des Falken)	soprán	Felicie Hüni-Mihacsek
Zjevení mladíka (Die Erscheinung eines Jünglings)	tenor
Strážce u vstupu do chrámu (Der Hüter der Schwelle des Tempels)	soprán nebo kontratenor	Sybilla Blei
Hlas shůry (Stimme von oben)	kontraalt	Maria Olczewska
hlasy nenarozených dětí, tři městští strážci, císařovnino služebnictvo, děti, duchové.		sbor

Děj opery

Děj před začátkem opery

Císař na lovu pronásleduje bílou gazelu. Poté, co ji zasáhne šípem, gazela se promění v krásnou dívku. Je to zakletá dcera krále duchů Keikobada (jméno je převzato od perského mytologického krále Kai Kobada) a smrtelné ženy. Císař se do ní zamiluje a pojme ji za manželku. Ztratí ale během lovu svého sokola. Císařovna se ale nestala zcela lidskou bytostí, nevrhá stín a nemůže mít děti.

První jednání

Přichází posel z říše stínů a sděluje chůvě, že pokud císařovna do tří dnů nezíská stín, bude se muset vrátit do říše duchů a císař zkamení. Nic netušící císař se vypravuje na lov a chce nalézt svého ztraceného sokola. Císařovna spolu s chůvou se vypravují k lidem. Přicházejí do rodiny chudého barvíře Baraka. Od jeho manželky se snaží koupit její stín a tím i její plodnost. Ozývají se hlasy barvířštiných dosud nenarozených dětí, ale obě ženy nakonec uzavřou obchodní smlouvu.

Druhé jednání

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Inscenační historie

Premiéra opery proběhla 10. října 1919 ve Vídeňské státní opeře pod taktovkou Franze Schalka a v režii Hanse Breuera. Roli císařovny zpívala zpěvačka českého původu Maria Jeritza.

Téhož roku uvedla dílo Semperova opera v Drážďanech, dirigentem byl Fritz Reiner.

Roli barvířky často zpívala česká sopranistka Ludmila Dvořáková.^[2]

2013 – Bavorská státní opera, Mnichov. Dirigent Kirill Petrenko, režie Krzysztof Warlikowski, scéna a kostýmy Małgorzata Szczesniak, světla Felice Ross, sbormistr Sören Eckhoff.(premiéra 21. listopadu 2013) ^[3]

2017 – Musiktheater v Linci (Musiktheater Linz); opera byla uvedena v nové budově pod taktovkou nastupujícího nového ředitele Markuse Poschnera (premiéra 30. září 2017).^[4]

2019 – Vídeňská státní opera, dne 25. května 2019 byla opera uvedena v novém nastudování při příležitosti 150. výročí otevření Vídeňské opery. V hlavních rolích vystoupili: Císař (Stephen Gould), Císařovna (Camilla Nylund), Chůva (Evelyn Herlitzius), Posel duchů (Sebastian Holecek), Barvíř Barak (Wolfgang Koch), Barvířka (Nina Stemme) a další. Dále účinkoval sbor a orchestr Vídeňské státní opery, provedení řídil Christian Thielemann.^[5]^[6]

Odkazy

Reference

↑ KENNEDY, Michael. Richard Strauss : man, musician, enigma. Cambridge: Cambridge University Press, 1995. 451 s. Dostupné online. ISBN 0521027748, ISBN 9780521027748. OCLC 70844553
↑ WEIMANN, Mojmír. Ludmila Dvořáková, poslední z velkých českých primadon 20. století [online]. Opera Plus, 2015-07-31 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online.
↑ BRABEC, Zbyněk. Nová žena bez stínu v Mnichově. Hudební Rozhledy [online]. [cit. 2019-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-01.
↑ FUCHS, Jiří. Mnohanásobné bravo. Žena beze stínu zahájila v Linci šéfovskou éru Markuse Poschnera [online]. Opera Plus, 2017-10-02 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online.
↑ Die Frau ohne Schatten. upstream.wiener-staatsoper.at [online]. Wiener Staatsoper [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. (německy)
↑ VAŠATOVÁ, Jana. Vídeňská státní opera slaví 150 let. D-dur [online]. Český rozhlas, 2019-05-23 [cit. 2019-05-26]. Dostupné online.

Literatura

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Žena beze stínu na Wikimedia Commons

[1] KENNEDY, Michael. Richard Strauss : man, musician, enigma. Cambridge: Cambridge University Press, 1995. 451 s. Dostupné online. ISBN 0521027748, ISBN 9780521027748. OCLC 70844553

[2] WEIMANN, Mojmír. Ludmila Dvořáková, poslední z velkých českých primadon 20. století [online]. Opera Plus, 2015-07-31 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online.

[3] BRABEC, Zbyněk. Nová žena bez stínu v Mnichově. Hudební Rozhledy [online]. [cit. 2019-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-01.

[4] FUCHS, Jiří. Mnohanásobné bravo. Žena beze stínu zahájila v Linci šéfovskou éru Markuse Poschnera [online]. Opera Plus, 2017-10-02 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online.

[5] Die Frau ohne Schatten. upstream.wiener-staatsoper.at [online]. Wiener Staatsoper [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. (německy)

[6] VAŠATOVÁ, Jana. Vídeňská státní opera slaví 150 let. D-dur [online]. Český rozhlas, 2019-05-23 [cit. 2019-05-26]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]