Wikipedie

Římskokatolická farnost Bořislav

římskokatolická farnost v litoměřické diecézi

Římskokatolická farnost Bořislav (něm. Boreslau) je církevní správní jednotka sdružující římské katolíky na území obce Bořislav a v jejím okolí. Organizačně spadá do teplického vikariátu, který je jedním z 10 vikariátů litoměřické diecéze.

Římskokatolická farnost Bořislav
Farní kostel sv. Kateřiny v Bořislavi
Farní kostel sv. Kateřiny v Bořislavi
Základní údaje
Církevřímskokatolická
Vikariátteplický
Diecézelitoměřická
Provinciečeská
Administrátor excurrendoA.R.D. ThLic. Marcin Saj
Lokalizace farnosti
Římskokatolická farnost Bořislav
Římskokatolická farnost Bořislav
Území farnosti
Bílka • Bořislav • Bukovice • Bystřany • Bžany • Hradiště • Lbín • Lysec • Lhenice u Bžan • Malhostice • Mošnov • Nechvalice u Bystřan • Pytlíkov • Rtyně nad Bílinou • Velvěty • Žalany
Kontakt
Adresa sídlaNa Zámku 95/2, Bílina, 418 01, Česko
Souřadnice50°35′39,4″ s. š., 13°52′16,59″ v. d.
E-mailfarnost.borislav@dltm.cz
Datová schránkajaypcqj
IČO49087541 (VR)
Externí odkazy
Databáze Ministerstva kultury České republiky
Údaje v infoboxu aktuální k 8/2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie farnosti

editovat

Plebánie v Bořislavi je prvně písemně doložená roku 1352, kdy platila 6 grošů papežských desátků.[1] V té době už Bořislav patřila teplickým benediktinkám. Znamená to, že klášter měl k farnosti patronátní právo a jeho abatyše tam instalovala duchovního správce. Farnost ovšem neměla takový rozsah jako v současnosti: Do roku 1661 byly dnešní filiální kostely ve Rtyni a v Hradišti sídlem farní správy. Do bořislavského farního okrsku je tehdy začlenil majitel teplického panství Jan Jiří Marek Clary-Aldringen.[2]

 
Kostel v Hradišti
 
Kostel ve Rtyni

První bořislavský farář, kterého známe jménem, je Pavel. Ten v roce 1377 vedl na arcibiskupském soudu při s knězem Petrem z Teplic, který se později stal farářem ve Rtyni. Ze 14. století se v písemných pramenech jako bořislavští faráři ještě uvádějí Jan a Štěpán. Začátkem 15. století mluví prameny také o faráři Swierzkovi.[3] Roku 1405 převzal od Oldřicha a Peška z Radovesic pro bořislavský kostel dar 24 grošů ročně farář Mikuláš.[4] Pravděpodobně jde o téhož Mikuláše, který zemřel v Bořislavi roku 1416. Jako jeho nástupce prezentovala abatyše Žofie kněze Jana z Teplic. V prvních letech husitských válek byla bořislavská fara zřejmě opuštěna. Roku 1434 totiž abatyše Markéta ustanovila Apolináře z Horšovského Týna za faráře v neobsazené farnosti.[5] To je jedna z posledních zpráv o existenci teplického kláštera a na dlouhou dobu poslední zpráva o bořislavské farnosti. V roce 1434 je v Praze na Karlově uváděn jako představený Martin z Bořislavi. Je otázka, v jaké podobě bořislavský kostel husitské války přečkal.

Od poloviny 15. století vykonávala patronátní právo nad farností teplická světská vrchnost, protože tamní klášter zanikl. V té době už byla bořislavská farnost, podobně jako většina farností na severozápadě Čech, utrakvistická. I z evangelického období bořislavské farnosti existuje několik zpráv. Roku 1564 zde byl farářem Jakub, který měl potíže s přijetím jakési mladé kuchařky.[6] V roce 1569 byl pro bořislavský kostel ulit zvon o průměru 95 cm.[7]

Roku 1592 presentoval Radslav Kinský do funkce faráře kněze Michaela Longolia původem z Kralovic. Longolius byl nejen teolog a člen litoměřického utrakvistického děkanátu, ale také humanistický učenec. Stýkal se např. s Martinem Bacháčkem a Janem Jeseniem. Byl rovněž literárně činný. Roku 1617 vydal český překlad latinského originálu tehdy velmi rozšířené, čtyřdílné knihy německého luteránského teologa Johanna Arndta (1555–1621) Anatomie a laboratoř pravého křesťana.[8] V roce 1620 vyšel v Praze jeho překlad pranostik a proroctví Paula Nagela z Lipska.[9] Longolius byl zámožný muž. Roku 1612 si od něj město Louny vypůjčilo značnou částku 3500 míšeňských kop. Členové městské rady ji pak každoročně jezdili do Bořislavi splácet.[10] V důsledku rekatolizačních dekretů byl Longolius po bitvě na Bílé Hoře nucen Čechy opustit. Usadil se v saském příhraničním městě Geisingu, kde v roce 1628 zemřel. Ve farním archivu v Řehlovicích se údajně v roce 1717 nalezla jeho česky psaná závěť.[11]

Od roku 1624 byla Bořislav administrována z Teplic. Roku 1628 instaloval císařský komisař – majetkové poměry teplického panství a tím ani patronát nebyly tehdy ještě zcela vyjasněny – za teplického a bořislavského faráře kapucínského mnicha Bernarda. V roce 1635 získali teplické panství Aldringenové. Ti téhož roku připojili Bořislav, Hradiště a Rtyni k Děkanství v Teplicích. Prosazování víry pod jednou ale v okolí Bořislavi nebylo jednoduché. Bernardovu nástupci, M. Adamu Prochovi, pomáhali v roce 1637 s rekatolizací dva jezuitští misionáři. Ještě v roce 1650 působil v Bořislavi protestantský učitel. Jeho vykázání z farnosti Prochovým nástupcem P. Eliasem Ignazem Reichelem se setkalo s odporem farníků.[6]

 
Farní budova

Pro dějiny bořislavské farnosti je klíčový rok 1661. Tehdy se bořislavská farnost od teplického děkanátu opět osamostatnila a kostely ve Rtyni a Hradišti byly ustanoveny jako filiální k tomu bořislavskému.[11] Tím získala farnost svůj dnešní rozsah. Prvním farářem byl ustanovený Zikmund Ignác Hundeshagen. Vzhledem k teplickému patronátu však blízké spojení s teplickým děkanstvím trvalo. Často se stávalo, že tepličtí děkané začínali svou kariéru právě v Bořislavi.[12]

V polovině 2. desetiletí 18. století se patronátní úřad rozhodl postavit v Bořislavi nový kostel. Vysvěcen byl snad v roce 1717. Je dílem teplického stavitele Christiana Laglera. Zároveň byl rozšířen hřbitov okolo bořislavského kostela a obehnán zdí. Po novostavbě kostela došlo i na novou farní budovu, postavenou zřejmě rovněž na místě té původní. Nad vstupním portálem je letopočet 1733, což je pravděpodobně rok dostavby.[13] Její stavitel Jeroným Costa (asi 1691 Como, Lombardie – 1741 Praha) byl jeden z mnoha italských architektů, kteří se usadili v té době v Čechách. Z jeho realizací jsou známé např. pohřební kaple Božího Těla v Hostíně u Vojkovic[14] a zámek v Lipové na Děčínsku.[15] V rámci bořislavské farnosti vypracoval návrh na novostavbu kostela sv. Martina ve Rtyni.[16]

V roce 1857 byl učiněn pokus obnovit samostatnou farnost v Hradišti, z čehož ale sešlo.

 
Pamětní deska Franze Sitteho

Od 1. ledna 1935 byl v místě ustanoven farářem Franz Sitte, pozdější oběť komunistického pronásledování katolické církve. Do Bořislavi jako kaplan přišel roku 1922.

V 80. letech 20. století byla zbořena kaple v obci Bílka. Nově byla postavena až v letech 1996–2000. Kapli v Bílce následně benedikoval litoměřický biskup Josef Koukl. Farnost byla obsazena knězem až do roku 2012, kdy zdejší farář Rossler odešel do penze. Poté Bořislav začala být administrována knězem z Bíliny.

Roky postavení kostelů a kaplí ve farnosti

editovat
  • 1691 kostel sv. Vavřince v Hradišti
  • 1717 kostel sv. Kateřiny v Bořislavi
  • 1736 kostel sv. Martina ve Rtyni nad Bílinou
  • 1805 kaple sv. Antonína Paduánského ve Lbíně
  • 1812 kaple sv. Jana a Pavla v Malhosticích
  • 1834 kaple Panny Marie ve Bžanech
  • 1842 kaple sv. Floriána v Sezemicích (zachovány jen základy)
  • 1851 kaple sv. Fabiána a Šebestiána v Žalanech
  • 1902 kaple Korunovace Panny Marie v Mošnově
  • 1905 kaple Jména Panny Marie v Úpořinách (renovace)
  • 1907 kaple v Kozlíkách
  • 1924 kaple sv. Antonína ve Vrahožilech[17]

Duchovní správa

editovat

Duchovní správcové vedoucí farnost v předbělohorském období

editovat

Roky uvedení jmenovaného v písemných pramenech:

  • 1377 Pavel
  • 1399 Jan, Štěpán (do 1402)
  • 1402–1416 Mikuláš († 1416 v Bořislavi)
  • 1410 Swierzko (krátce)
  • 1416 Jan
  • 1435 Appolinaris z Horšovského Týna
  • 1592–1623 (?) Michal Longolius z Kralovic († 1628 v Geisingu)

Duchovní správcové vedoucí farnost od doby pobělohorské

editovat

Začátek působnosti jmenovaného v duchovní správě farnosti od:[p 1]

  • 1661 Sigismundus Ignatius Hundeshagen (Zikmund Ignác Hundeshagen)
  • Michael Koch
  • Joannes Peschka (Jan Peschka)
  • Andreas Aumayer, † 1680
  • 1680 Malachias Welcker O. Cist., n. 1644, † 5. 5. 1712
  • 1686 Paul Anton Weigel
  • 1720 Joannes Christophorus Muller (Johann Christoph Muller)
  • 1724 Josephus Antonius Klaus (Josef Anton Klaus)
  • 1726 Joannes Wenceslaus Schutz (Johann Wenzel Schutz)
  • 1733 Joannes Tittl (Johann Tittl)
  • 1761 Georgius Liebsch (Georg Liebsch)
  • 1775 Carolus May (Karl May)
  • 1779 Joannes Christophorus Vogel (Johann Christoph Vogel)
  • 1779 Josef May
  • 1800 Anton Bergmann, † 6. 7. 1809
  • 1810 par. vacat., cap. Franc. Porschitz
  • 1811 Vincenc Martin Teppich, n. 11. 11. 1775 Litoměřice, o. 7. 12. 1799, † 10. 6. 1833
  • 1834 Josef Weinert, n. 12. 1. 1796 Minice, okr. Louny, o. 24. 8. 1820, † 30. 8. 1867
  • 1848 par. vacat, admin. Anton Ladek (Anton Ledek)
  • 1849 Franz Reinisch, n. 27. 4. 1810 Šluknov, o. 4. 8. 1834
  • 1865 Josef Hauschild, n. 17. 11. 1813 Litoměřice, o. 3. 8. 1840, † 18. 5. 1867
  • 1868 Josef Novak (Josef Nowak), n. 25. 12. 1832 Ltm. Pokratice, o. 25. 7. 1855, † 27. 5. 1880
  • 1878 par. vacat, admin. int. Franc. Langer
  • 1879 Wenc. Richter (Václav Richter), n. 23. 12. 1826 Jindřichov, okr. Bruntál, o. 17. 1. 1850, † 28. 8. 1889
  • 1890 par. vacat, admin. int. Eduard Pompe
  • 1890 Franciscus Zuklín (Franz Zuklin), n. 2. 11. 1854 Horažďovice o. 19. 7. 1879, † 2. 2. 1917
  • 1917 Andreas Böhm (Andreas Bohm), n. 18. 1. 1876 Třebeň, o. 10. 7. 1898, † 22. 12. 1944
  • 1. 1. 1935 Franz Sitte, n. 17. 2. 1896 Hrádek nad Nisou, o. 20. 8. 1922, † 8. 1. 1960
  • 1. 3. 1960 Vlastimil Punčochář
  • 1. 6. 1965 František Kišš
  • 1. 6. 1966 Tomáš Holoubek
  • 1. 10. 1968 Milan Vlček
  • 1. 7. 1989 Antonín Pavel Kejdana, OFM
  • 1989-1990 farnost krátce administrována z Teplic
  • 1. 2. 1990 Benno Rössler, farář
  • 1. 9. 2012 Marcin Saj, admin. exc. z Bíliny[18]

Kromě kněží stojících v čele farnosti, působili ve farnosti v průběhu její historie i jiní kněží. Většinou pracovali jako farní vikáři, kaplani, katecheté, výpomocní duchovní aj.

Galerie duchovních

editovat
  •  
    Franz Reinisch, farář v letech 1849–1865
  •  
    P. Franz Sitte vede v roce 1950 procesí ve Lbíně
  •  
    P. Milan Vlček s biřmovanými dětmi v roce 1969
  •  
    Farář Benno Rössler v roce 2007

Římskokatolické sakrální stavby a místa kultu na území farnosti

editovat
Fotografie Stavba Místo Bohoslužby Zeměpisné souřadnice Status Číslo kulturní památky
Kostely
1.   Kostel sv. Kateřiny Bořislav bližší informace o bohoslužbách 50°34′46″ s. š., 13°55′47″ v. d. farní kostel 42836/5-2562 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
(Q24282924)
2.   Kostel sv. Vavřince Hradiště bližší informace o bohoslužbách 50°35′39″ s. š., 13°52′17″ v. d. filiální kostel 43440/5-2571 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
(Q24719148)
3.   Kostel sv. Martina Rtyně nad Bílinou bližší informace o bohoslužbách 50°36′13″ s. š., 13°54′33″ v. d. filiální kostel 42670/5-2731 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
(Q18915440)
Kaple
4.   Kaple sv. Václava Bílka bližší informace o bohoslužbách 50°34′4″ s. š., 13°56′1″ v. d. kaple (Q28090565)
5.   Kaple Bukovice bohoslužby příležitostně 50°34′42″ s. š., 13°53′5″ v. d. kaple —
6.   Kaple Panny Marie Bžany bližší informace o bohoslužbách 50°35′21″ s. š., 13°52′52″ v. d. kaple —
7.   Kaple sv. Antonína Paduánského Lbín bližší informace o bohoslužbách 50°36′25″ s. š., 13°51′28″ v. d. kaple —
8.   Kaple sv. Antonína Lelov bohoslužby příležitostně 50°34′53″ s. š., 13°54′48″ v. d. kaple —
9.   Kaple Lysec bližší informace o bohoslužbách 50°36′7″ s. š., 13°51′43″ v. d. kaple —
10.   Kaple sv. Jana Nepomuckého Lhenice bližší informace o bohoslužbách 50°34′33″ s. š., 13°51′56″ v. d. kaple —
11.   Kaple sv. Antonína Vrahožily bližší informace o bohoslubách 50°35′58″ s. š., 13°55′36″ v. d. kaple —
12.   Kaple sv. Fabiána a Šebestiána Žalany bližší informace o bohoslužbách 50°35′25″ s. š., 13°54′23″ v. d. kaple —
Některé drobné sakrální stavby a pamětihodnosti lze dohledat zde v databázi Drobné sakrální památky

Zaniklé sakrální stavby lze dohledat zde v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice

Ve farnosti se mohou nacházet i další drobné sakrální stavby, místa římskokatolického kultu a pamětihodnosti, které neobsahuje tato tabulka.

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Některá jména jsou v latinském nebo německém zkráceném tvaru, tak jak je zaznamenávaly diecézní katalogy do poloviny 20. století.

Reference

editovat
  1. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Bořislav a okolí v čase. [s.l.]: Obec Bořislav, 2014. 245 s. ISBN 978-80-260-7091-7. Kapitola Kocourková, Květa: Z nejstarších dějin Bořislavi, s. 11.  Dále jen Bořislav 2014.
  2. ↑ SITTE, Franz. Geschichte der Pfargemeinde Boreslau. Teplice: Římskokatolická farnost – děkanství Teplice, 2011. 152 s. ISBN 978-80-86467-43-6. S. 28.  Dále jen Sitte 2011. Publikaci vydal autor prvně vlastním nákladem v roce 1936. V roce 2011 vyšla spolu s jeho do té doby nepublikovaným rukopisem Na slunné straně Milešovky v česko-německé podobě spolu s dalšími materiály o P. Sittem.
  3. ↑ Sitte 2011, s. 25.
  4. ↑ KILIÁN, Jan (ed). Teplice. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 541 s. ISBN 978-80-7422-339-6. S. 68.  Dále jen Teplice 2015.
  5. ↑ Teplice 2015, s. 75.
  6. ↑ a b Bořislav 2014, s. 12.
  7. ↑ Sitte 2011, s. 27.
  8. ↑ Digitální podoba knihy na Google Books.
  9. ↑ Digitální podoba knihy na Google Books.
  10. ↑ ROEDL, Bohumír (ed). Louny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 447 s. ISBN 80-7106-662-1. S. 117. 
  11. ↑ a b Sitte 2011, s. 28.
  12. ↑ Teplice 2015, s. 144.
  13. ↑ Bořislav 2014, s. 108. Nejmenovaný autor kapitoly o faře uvádí, že se stavěla podle projektu Jeronýma Costy v letech 1733–1741. Vzhledem k umístění letopočtu nad vstupním portálem je pravděpodobnější rok dokončení 1733.
  14. ↑ Oficiální stránky Hostína u Vojkovic.. www.hostinuvojkovic.cz [online]. [cit. 2019-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-10. 
  15. ↑ Studie Jana Rapina na stránkách zámku Lipová.
  16. ↑ Honys, Vít, Barokní přestavba kostela sv. Martina ve Rtyni nad Bílinou, in: Dějiny staveb 2001, s. 64.. www.evida.cz [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-10. 
  17. ↑ Sitte 2011, s. 30–41.
  18. ↑ Litoměřice: Archiv biskupství litoměřického, 2022. 

Literatura

editovat
  • Franz Sitte: Geschichte der Pfarrgemeinde Boreslau, nákladem vlastním, Boreslau 1936.
  • Na slunné straně Milešovky / An der sonnenseite des Milleschauers, Nakladatelství Kapucín, Duchcov ISBN 978-80-86467-43-6.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Římskokatolická_farnost_Bořislav&oldid=23258668“