Ústní lidová slovesnost

Ústní lidová slovesnost (ÚLS) je charakterizována jako jazykové projevy „běžného lidu“, tj. nikoli elitní sféry vzdělanců. Ústní lidová slovesnost vzniká od nejstarších dob, kdy ještě nebylo známo písmo, až do současnosti. Šířila se a rozvíjela se ústním podáním mezi všemi národy. Její počátky souvisejí s lidskou potřebou sdělovat si své zkušenosti s přírodou, vysvětlovat přírodní jevy, vysvětlit vznik světa a úkol člověka v něm atd.

V období romantismu začala být ústní lidová slovesnost zaznamenávána písemnou formou – romantičtí autoři se jejím zapisováním snažili zachytit tzv. duši národa. Žánry ÚLS v českých zemích zaznamenávali především František Ladislav Čelakovský, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Leoš Janáček a jiní, na Moravě zvláště František Sušil.

Lidová slovesnost je součást folklóru.

Charakteristické rysy ústní lidové slovesnosti

anonymita (není znám autor)
kolektivnost (podílí se více autorů, není originální)
všeobecná znalost (např. O Jeníčkovi a Mařence)
účelovost (je zde účel)
variabilita (existují různé verze)
synkretičnost (spojuje různé žánry, nedodržuje pravidla)

Součásti ÚLS

lidová próza – pohádky, legendy (jejich vřazení do ÚLS je ovšem sporné, mnohé legendy – a to i ty typické – jsou autorské, srov. např. Legendu aureu J. de Voragine), pověsti, pověrečné povídky, humorky, povídky ze života;
malé folklorní žánry – přísloví, pranostiky, pořekadla, hádanky, zaříkání a zaklínání;
textová složka – lidové písně;
lidové divadlo – obřadní, obchůzkové, selské a loutkové hry;
dětský folklor – říkadla, rozpočitadla, dětské hry a obřady;
psaný folklor – nápisy či verše na domech, džbánech, kraslicích, šátcích apod.

Příklady literárních žánrů v rámci ÚLS

Epika

pohádka – pohádka dělí se na akademickou (v syrovém stavu), klasickou (upravená, klasické charakteristické rysy) a moderní (nedodržuje pravidla; O. Wilde, H. Ch. Andersen, J. Wolker)
- znaky klasické pohádky:
  - vymyšlený příběh
  - střet dobrá a zla
  - dobro vítězí (šťastný konec)
  - kouzelné předměty (koberec, hůlka, …)
  - kouzelné postavy (víla, vodník, aj.)
  - magická čísla 3, 7, 9, 12
  - často ponaučení
  - úvodní a zakončovací formule (Bylo nebylo…, Za sedmero horami…, a žili šťastně až do smrti)
  - není místní a časové určení

pověst – spojuje fantazijní prvky s reálnými
- typy pověstí:
  - 1. místní (O Daliborce)
  - 2. historické (Dívčí válka)
  - 3. o výjimečných lidech (O Bivojovi)
  - 4. heraldické (obecně o vzniku erbů a znaků)
  - 5. démonické (O dvou bezhlavých z Nerudovy ulice)

Lyrika

píseň – spojení textu s melodií
- znaky písně:
  - pravidelná a rytmická stavba
  - refrén
  - dělí se na píseň pracovní, duchovní, vlasteneckou, milostnou a další
  - může být jak epická tak i lyrickoepická

ukolébavka
koleda

Lyriko-epika

balada – literární žánr, který zachycuje stavy i děj, má tragický konec

Drama

loutkové divadlo (Matěj Kopecký)
lidová hra se zpěvy (nápodoba klasického divadla)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu ústní lidová slovesnost na Wikimedia Commons